Jednou z nejproslavenějších českých pohádek z roku 1994 se stala Princezna ze Mlejna. Natočil ji režisér Zdeněk Troška a řadí ji mezi své nejúspěšnější díla. Dosáhla takové obliby, že byl natočen v roce 2000 druhý díl. Pohádka se natáčela u Bavorova, u Lhotovského rybníka, na zámku Dobříč, v obci Čestice a na hradě Helfenburk u Bavorova. Hlavními postavami jsou Eliška (Andrea Černá), Jindřich (Radek Valenta), čert (Yvetta Blanarovičová), vodník /Jakub Zindulka) a také knížepán (Oto Ševčík). Výbornou vedlejší roly si zahrál Ladislav Županič, jako Žán, sluha knížepána. V druhém díle přibydou i postavy nové – zlý velitel (Jan Přeučil) a generál (Lukáš Vaculík). Lucii Bílou v roli čarodějnice ve druhém pokračování nahradila Monika Absolonová. Film je protkán pár písničkami, což jen zlepšuje jeho atmosféru.
Pohádka obsahuje několik vtipných scén jako je čertovo hláška: „Jsem malej, ale šikovnej“ anebo hláška knížepána? „Žán, přines mi okno, chci se podívat do zahrady.“
Příběh začíná v jihočeské vísce, uprostřed rybníků a tmavých lesů, kde žije mladý pohledný chlapec jménem Jindřich. Každý den sní o tom, jak jednou vysvobodí nějakou zakletou princeznu a s tou myšlenkou se rozhodne vydat se do světa.
Na své cestě se dostane do mlýna, ve kterém žije se svým otcem mlynářem krásná Eliška. Jindřich se jí hned zalíbí, a tak mu namluví, že v rybníce žije zakletá princezna a on tak zůstane ve mlýně jako pomocník s nadějí že princeznu časem osvobodí. To se ale nelíbí vodníkovi z jezera a čertovi, který se schovává na půdě mlýna. Oba totiž tajně na mlynářovu dceru Elišku myslí. Začnou se tedy společnými silami snažit dostat Jindřicha pryč a daleko od mlýna. Pomocí kouzel se promění v zakleté princezny a snaží se svést Jindřicha, ten jim na to nejprve skočí, ale poté zjistí, že to je čert a vodník a dá jim výprask.
Ve mlýně se objeví třetí ženich: starý knížepán, a protože Eliška stále touží jen po Jindřichovi, všechny nápadníky odmítá. Její otec mlynář už to ale nesnese, rozzlobí se a řekne, že si buď do půlnoci vybere, nebo jí dostane ten, co si první přijde.
Eliška tedy vyhlásí mezi ženichy soutěž, o půlnoci u rybníka si vybere. Každý z nich jí mají přinést dar, který je podle nich nejkrásnější. Jindřich přiveze z trhů Elišce perníkové srdce, to je pro ni nejhezčím dárkem. Jindřich si až o půlnoci uvědomí, že ona je ta, kterou celou dobu hledal. Čert a vodník jsou sice smutní, ale rozhodnou se jim pomoct s přípravou svatby.
Druhý díl této pohádky nás přivede do mlýna, kde Eliška porodí dceru Terinku. Všichni se kolem děťátka radují, dokonce i čert a vodník, kteří začali po svatbě pomáhat ve mlýně. Jediný, kdo je naštvaný je knížepán. Nechce se smířit s tím, že Eliška dala přednost nějakému ubohému chudému junákovi před jeho bohatstvím a slávou. Rozhodne se tedy se svým sluhou Žánem poslat Jindřicha na vojnu proti Turkům.
Když Jindra odejde, vydá se knížepán přeměněný díky čarodějnici na krajánka Hanse do mlýna. Snaží se Elišku opět dostat, ta však stále myslí na Jindru. Má holoubka, pomocí kterého si posílají zprávy. Jindrovi se podaří zachránit život generálovi a ten se mu za to chce odměnit. Nabízí mu zlato a jmění, ale to Jindra nechce, radši by se vrátil domů k Elišce a malé Terince. Generál mu přání splní. Eliška mezitím stále odmítá Hanse – knížepána a čeká ne Jindřicha. Když se vrátí živ a zdráv domů, knížepán s Žáném s ostudou prchají z kraje, a jejich panství obsadí čarodějnice.
Pohádka končí tak, jak by měla končit každá pohádka. Ve mlýně zavládne štěstí a všichni spokojeně žijí.
Jednou z nejproslavenějších českých pohádek z roku 1994 se stala Princezna ze Mlejna. Natočil ji režisér Zdeněk Troška a řadí ji mezi své nejúspěšnější díla. Dosáhla takové obliby, že byl natočen v roce 2000 druhý dál. Pohádka se natáčela u Bavorovoa, u Lhotovského rybníka, na zámku Dobříč, v obci Čestice a na hradě Helfenburk u Bavorova. Hlavními postavami jsou Eliška (Andrea Černá), Jindřich (Radek Valenta), čert (Yvetta Blanarovičová), vodník /Jakub Zindulka) a také knížepán (Oto Ševčík). Výbornou vedlejší roly si zahrál Ladislav Županič, jako Žán, sluha knížepána. V druhém díle přibydou i postavy nové – zlý velitel (Jan Přeučil) a generál (Lukáš Vaculík). Lucii Bílou v roli čarodějnice ve druhém pokračování nahradila Monika Absolonová. Film je protkán pár písničkami, což jen zlepšuje jeho atmosféru.
Pohádka obsahuje několik vtipných scén jako je čertovo hláška: „Jsem malej, ale šikovnej“ anebo hláška knížepána? „Žán, přines mi okno, chci se podívat do zahrady.“
Příběh začíná v jihočeské vísce, uprostřed rybníků a tmavých lesů, kde žije mladý pohledný chlapec jménem Jindřich. Každý den sní o tom, jak jednou vysvobodí nějakou zakletou princeznu a s tou myšlenkou se rozhodne vydat se do světa.
Na své cestě se dostane do mlýna, ve kterém žije se svým otcem mlynářem krásná Eliška. Jindřich se jí hned zalíbí, a tak mu namluví, že v rybníce žije zakletá princezna a on tak zůstane ve mlýně jako pomocník s nadějí že princeznu časem osvobodí. To se ale nelíbí vodníkovi z jezera a čertovi, který se schovává na půdě mlýna. Oba totiž tajně na mlynářovu dceru Elišku myslí. Začnou se tedy společnými silami snažit dostat Jindřicha pryč a daleko od mlýna. Pomocí kouzel se promění v zakleté princezny a snaží se svést Jindřicha, ten jim na to nejprve skočí, ale poté zjistí, že to je čert a vodník a dá jim výprask.
Ve mlýně se objeví třetí ženich: starý knížepán, a protože Eliška stále touží jen po Jindřichovi, všechny nápadníky odmítá. Její otec mlynář už to ale nesnese, rozzlobí se a řekne, že si buď do půlnoci vybere, nebo jí dostane ten, co si první přijde.
Eliška tedy vyhlásí mezi ženichy soutěž, o půlnoci u rybníka si vybere. Každý z nich jí mají přinést dar, který je podle nich nejkrásnější. Jindřich přiveze z trhů Elišce perníkové srdce, to je pro ni nejhezčím dárkem. Jindřich si až o půlnoci uvědomí, že ona je ta, kterou celou dobu hledal. Čert a vodník jsou sice smutní, ale rozhodnou se jim pomoct s přípravou svatby.
Druhý díl této pohádky nás přivede do mlýna, kde Eliška porodí dceru Terinku. Všichni se kolem děťátka radují, dokonce i čert a vodník, kteří začali po svatbě pomáhat ve mlýně. Jediný, kdo je naštvaný je knížepán. Nechce se smířit s tím, že Eliška dala přednost nějakému ubohému chudému junákovi před jeho bohatstvím a slávou. Rozhodne se tedy se svým sluhou Žánem poslat Jindřicha na vojnu proti Turkům.
Když Jindra odejde, vydá se knížepán přeměněný díky čarodějnici na krajánka Hanse do mlýna. Snaží se Elišku opět dostat, ta však stále myslí na Jindru. Má holoubka, pomocí kterého si posílají zprávy. Jindrovi se podaří zachránit život generálovi a ten se mu za to chce odměnit. Nabízí mu zlato a jmění, ale to Jindra nechce, radši by se vrátil domů k Elišce a malé Terince. Generál mu přání splní. Eliška mezitím stále odmítá Hanse – knížepána a čeká ne Jindřicha. Když se vrátí živ a zdráv domů, knížepán s Žáném s ostudou prchají z kraje, a jejich panství obsadí čarodějnice.
Pohádka končí tak, jak by měla končit každá pohádka. Ve mlýně zavládne štěstí a všichni spokojeně žijí.
