Známému českému výtvarníkovi, ilustrátorovi a režisérovi animovaných filmů (mimo jiné také sochaři a malíři) Jiřímu Trnkovi vděčíme především za ilustrace legendárních Karafiátových Broučků, ale za pozornost stojí i jeho další tvorba.
Život Jiřího Trnky
Jiří Trnka se narodil 24. února 1912 v Plzni a už od útlého věku byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se podomácku vyráběly v jeho rodinném kruhu. I to dozajista jeho život významně ovlivnilo a dalo nadanému umělci směr.
V roce 1929 nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou dostudoval v roce 1935. Začátky své umělecké kariéry věnoval navrhování a realizaci kulis v Divadle Spejbla a Hurvínka J. Skupy v Plzni a později provozoval vlastní loutkové divadlo v dnešním Divadle Rokoko. Trnkův první kontakt s loutkovým filmem spočíval ve vytvoření loutky Pana Prokouka a o pár let později postavu Hurvínka.
Během 2. světové války přesídlil do Prahy (kde žil od roku 1938 – 1959) a vytvářel kostýmy a scény pro tamní divadla. V roce 1945 se stal spoluzakladatelem studia Bratři v triku a v roce 1967 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V té době se ovšem naplno rozpoutala těžká nemoc, která mu práci znesnadňovala. Podlehl ji 30. prosince 1969 a je pochován na Ústředním hřbitově v Plzni.
Díla Jiřího Trnky
Mezníkem Trnkovy umělecké kariéry byly jeho ilustrace pohádkové knihy Míša Kulička v roce 1939. Tentýž rok začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem a Národním divadlem v Praze, kde byl pověřen výpravou Smetanovy Libuše.
Začátkem 2. světové války začal spolupracovat s režisérem J. Frejkou, se kterým se podílel na inscenaci Shakespearovy Zimní pohádky, Klicperova Zlého jelena či Plautusova díla Lišák Pseudolus a dalších inscenací. V témže období založil společně s Afolfem Zábranským nový ilustrační typ pro děti a v roce 1941 zmíněné Broučky. Začal spolupracovat také s Františkem Hrubínem (Říkejte si se mnou až po Špalíček).
Na sklonku války založil studio kresleného filmu Bratři v triku, čímž se na dalších 20 let upsal filmu. Podle jeho námětu byl natočen vůbec první český kreslený film s názvem Zasadil dědek řepu. V roce 1946 pak založil studio loutkového filmu a začal spolupracovat s klíčovými spolupracovníky – Karlem Látalem a Břetislavem Pojarem. O rok později (1947) pak natočil básnickou instrumentální skladbu Špalíček a v roce 1948 první celovečerní loutkový film Císařův slavík.
Mezi jeho další díla patří tři krátké filmy Román s basou, Čertův mlýn a Árie prérie, pohádky Bajaja a O zlaté rybce (komentoval Jan Werich) a v roce 1952 pak Staré pověsti české. Rok 1954 se nesl ve znamení krátkých filmů na motivy Osudů dobrého vojáka Švejka, které opět komentoval Jan Werich.
Po roce 1956 se vrátil ke knižní ilustraci a obohatil Pohádky tisíce a jedné noci a Andersenovy Pohádky. Srdce ho však táhlo zpět k loutkovému filmu, ke kterému se vrátil v roce 1958. V té době se mimo jiné podílel také na přípravě české expozice Expo 58 v Bruselu.
V roce 1958 pracoval na náročných animacích Shakespearova Snu noci svatojánské a v roce 1961 ilustroval Staré pověsti české a Pohárky bratří Grimmů. V 60. letech natočil film Archanděl Gabriel a Paní Husa (1964) a v roce 1965 loutkový film Ruka a řadu filosofických snímků Vášeň a Kybernetická babička.
Poslední roky života věnoval malbě, sochařství a opět se uchýlil ke knižní ilustraci (Fimfárum a vlastní kniha Zahrada). V roce 1967 také pracoval pro Expo 67 v Montrealu. Za svůj život získal na 50 ocenění ze soutěží, výstav i výtvarných a filmových přehlídek a zasadil se o rozvoj českého kresleného filmu, který vymanil z amerického vlivu a propůjčil mu svou osobitost. Na jeho díla později navázali jeho dlouholetí spolupracovníci jako Stanislav Látal, Adolf Born, Václav Bedřich nebo Zdeněk Smetana.
Foto: e-kultura.cz
